Snad v příštím životě...
Chtěla bych s tebou prožít budoucnost,ale už to nejde...
Doufám jenom v to,že se v příštím životě sejdem..
Tohle mám chuť ti napsat..Kdybych aspoň měla blbý číslo...
Říká koho známe teď, znali sme i v minulém životě...Naše matka mohla být naše sestra, náš bratr například náš manžel...I když tě tolik neznám, doufám že ty jsi v tom životě byl. V tomto životě pro mě znamenáš strašně moc, ty ani netušíš jak moc tě miluju a jak bych byla schopna obetovat vše pro chvilku s tebou...
Nevím co mám dělat....Představuji si co asi děláš, jak se cítíš, na co myslíš, jak objímáš svojí ženu..Netušíš jak tady zkouším, jak mám chuť se rozběhnout, běžet, najít tě a vyklopit všechno...Jenže nemůžu..
Sotva udělám krok ač chci běžet tryskem, místo podkovy štěstí slzy s tekutým pískem....
Asi jsem směšná...Každý by řekl že jsem poblázněná pubertačka..Ale dá se říci že životní láska je poblázeností? Láska, která trvá už dvanáct let? Láska kterou nemůžu dostat z hlavy?
Za pár dní se mám stěhovat..Daleko do Prahy...Dříve jsem se těšila ale teď se bojím toho dne, kdy si budu muset sbalit kufr a jet. Teď jsem od tebe pár kilometrů a mám pocit, že je to několik světelných let....Což teprve až budu v Praze...
Pořád si přehrávám náš poslední rozhovor..O tom jak sme se bavili zda je zdravější dusíkatá zelenina či vepřové maso..Obyčejný ale pro mě nejkrásnější rozhovor...