Jenže to moje srdce se asi nějak zbláznilo...Mít v hlavě dva lidi a vědět že ani jeden nebude Vás je dost na nic...A tak se to snažím to rozseknout..Jenže jak...Jeden je ženatej, dvě děti a druhej byl menší alkoholovej úlet...Mám to těžkej milostnej život....Ale tak, když si říkám že ani jeden nebude můj, tak bude nejlepší zapomenout a užívat si svobodu.:)

Zjistila sem ale jednu věc....Strašně prahnu po citech, aby mě někdo miloval, hladil, líbal nebo dal jednom pitomou pusu, protože i ta pro mě znamená víc než mnoho...Dlouho jsem neměla nikoho, kdo by mi tohle všechno dál, měla jsem hlavně jenom trápení a proto, když mám šanci aby mě nekdo políbil nebo jen obejmoul, hned toho využiju..A pak je mi strašně hezky...

Jsem jenom lidská bytost, která prostě občas potřebuje, že je tu někdo, kdo jí má rád...