Moje city mě budí uprostřed noci..
Mám za sebou probdělou noc...Tohle se mi nikdy nestalo abych se několikrát za noc probudila se staženým hrdlem,bolavým žáludkem a obrázkem tebe před očima..
Dříve byl spánek to, kam jsem utíkala a kde mi bylo nejlíp. Teď ani to nepomáhá...Budím se díky tobě, moje první myšlenka okamžitě patří tobě, zdá se mi o tobě...Po začátku to byl moc krásný sen, Objímal si mě, líbal a říkal jak se mnou zůstaneš, což se k tobě asi vůbec nehodí...Ale pak zničeho nic se ten sen obrátil v to, že jsi mě opustil se slovy "Nejde to.." Hrůzou jsem se probudila..A pak znova a znova...A při každým probuzení mi bylo tak psychicky zle a nedokázala sem myslet na nic jiného, než na tebe. Hodiny a hodiny jsem se převalovala v posteli a přála si aby už byl den a tato noc skončila. Dokola jsem si přehrávala to objetí, ty polibky a v tu chvíli by jste nenašli štastnějšího člověka na zemi...
"Potkat tebe bylo jako autonehoda...
Nezabilo mě to, ale zanechalo doživotní následky..."