„Trvá minutu, abys potkal někoho výjimečného, potřebuješ hodinu, aby sis ho začal vážit..
„Trvá minutu, abys potkal někoho výjimečného,
potřebuješ hodinu, aby sis ho začal vážit,
potřebuješ den, abys ho miloval
a celej život, abys ZAPOMNĚL!!!“
To je přesně můj případ...Začalo to přesně před dvanácti lety a trvá to dodnes. A trvat bude dál. On je prostě ten výjimečný na koho trvá celý život zapomenout. Jak víc o tom přemyšlím, tím víc to zjištuju. Pořád stejný příběh. Pořád jen moje hlava a on v ní. A východisko? To není...
Pokud jste si přečetli můj minulý příspěvek, víte o kom mluvím...
Trvalo minutu abych ho potkala, potřebovala jsem jen pohou hodinu abych si ho začla vážit, potřebovala jsem jen den abych ho milovala a teď budu potřebovat celý život abych zapomněla...A když zapomenu tak ho zase za pár let potkám a budu zase tam, kde jsem teď...Je to jak začarovanej kruh. Napořád. Asi mohu říci, že on je má láska života. Ta pravá, na kterou každý čeká, že se zamiluje takovým způsobem, který ještě nezažil..Bohužel u mě tajná, neopětovaná a sebe zničující...
Asi ho dneska na firemní slavnosti uvidím naposled...Možná uplně naposled, možná za pár let znova. Já doufám v to druhé. Chci ho vidět i když to bolí, chci. protože i přesto mě to něčím naplňuje. Teď si říkám...Proč jsem se nenarodila dřív? Teď jsem mohla být já, tou milovanou manželkou...
" I neštastná láska, může být ta pravá"